Hipsterská verze To je vražda, napsala. Spojovací článek mezi Gilmorovými děvčaty a starým dobrým Columbem. Dítko, které zplodili hořký marihuanový sitcom Weeds a naivní pubertální soukromé očko Veronica Mars. Nový americký seriál Bored to Death dokázali novináři za necelý měsíc jeho vysílání oblepit těmi nejlákavějšími i nejbizarnějšími slogany zároveň. Bored to Death měl premiéru 20. září, ale už teď má na Facebooku přes dvanáct tisíc fanoušků, kterých bude nepochybně přibývat. Nebo by alespoň mělo.
Seriál, jehož režiséři se v minulosti podíleli třeba na Freaks and Geeks, Odpočívej v pokoji nebo Srcubs, vznikal podle scénáře amerického spisovatele a sloupkaře Jonathana Amese. Ten, třebaže hraný Jasonem Schwartzmanem, je rovněž hlavní postavou, a tak do sebe všechno zapadá jako kostky lega. Ames pro inspiraci totiž nechodil daleko. Bored to Death vypráví příběh začínajícího brooklynského spisovatele a milovníka detektivek, kterého sužuje tvůrčí i osobní krize, pročež se jednoho dne rozhodne sáhnout po trošce dobrodružství. Podá si do místních novin inzerát jako soukromý detektiv a roztočí koloběh absurdních historek, který by mu záviděla každá kriminálka s libovolným americkým velkoměstem v názvu. Sází na atmosféru amatérské detektivní roztržitosti, známé třeba ze ztřeštěného seriálu The Pushing Daisies, která ostře kontrastuje s maximálně profesionální až vyloženě filmovou vizuální stránkou pořadu.
Seriál sám sebe prezentuje jako noir-otic comedy. Odkazuje tím jednak k intelektuální chaotičnosti Woodyho Allena, jakou v něm třeba kritici z Variety nadšeně objevují, jednak k noirové tradici. Bored to Death se, jednoduše řečeno, povedlo svižně přetvořit temnou poetiku kultovního autora detektivek Raymonda Chandlera v (post)moderní jízlivou komediální televizní show. A to dneska není vůbec málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat